Na jihozápad od Brna, asi 7 km od Ivančic, je městečko Dolní Kounice. Ač není veliké, může se pochlubit mnoha pamětihodnostmi - židovským hřbitovem, renesančním zámkem se zachovalými prvky hradu, židovským hřbitovem nebo kostelíkem na vysokém kopci. Ale nejvýznačnější památkou je prastarý klášter Rosa Coeli, jež patří k nejvýznamějším církevním památkám vrcholné gotiky ve Střední Evropě.
Klášter dal postavit Vilem z Pulina jako pokání, aby se zbavil papežské klatby za to, že při vpádu do Rakous s knížetem Soběslavem II. plenil církevní stavby. Se stavbou se začalo roku 1181 a už v roce 1183 se sem přistěhovaly jeptišky premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Klášter byl pojmenován Rosa Coeli - Růže nebeská a je nejstarším ženským klášterem na Moravě.
V klášteře došlo dne 10. 12. 1185 k usmíření mezi Čechy a Moravany, které se předtím podařilo rozeštvat mocichtivému císaři Fridrichu Barbarossovi tak, že se krvavě střetli v bitvě u Loděnic, kde se jejich armády prakticky vzájemně pobili.
Postupem času klášter bohatl a to tak, že si počátkem 14. století nechal vystavět ke své ochraně nad Dolními Kounicemi dobře opevněný hrad. Po dostavbě hradu začala velkolepá gotická přestavba kláštera, která trvala až do konce 14. století a při které byla postavena kapitulní síň, chrám se sakristií a křížová chodba.
Dobu prosperity tvrdě ukončily hustitské války - roku 1423 husité klášter vyplenili a zapálili. Díky tomu se o něco později zřítila klenba klášterního kostela a nikdy už nebyla obnovena, chrámová loď byla poté zastřešena trámovým stropem. Roku 1434 byl už klášter opraven a opět nastala doba klidu a prosperity.
Podivuhodnou historii zažívá klášter na počátku 16. století. Probošt Göschl se zamiloval do jedné z jeptišek, přestoupil k luteránskému náboženství a oženil se s ní. Ostatním jeptiškám šli tihle dva příkladem a tak se klášter změnil z místa modliteb v místo lásky. Probošt Göschl byl nakonec vyhnán, chycen, mučen a zemřel ve vězení v Olomouci, ale klášter byl místem lásky i nadále. Nakonec ho přepadli místní obyvatelé, jeptišky se rozutekly a klášter byl vyrabován a jeho chrám zneuctěn a zpustošen. Poté klášter připadl moravským stavům, ti ho předali králi Ferdinandovi I. Habsburskému a ten ho prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Jiří Žabka si nechal přestavět klášterní hrad na své sídlo, nechal opravit i klášterní kostel a v něm zřídit rodinnou hrobku svého rodu. Za dalších majitelů však klášter pustnul.
O jeho záchranu se pokusili premonstráti ze strahovského kláštera. Roku 1698 jej odkoupili po složitých jednáních od majitele Ferdinanda z Dietrichsteina a již v následujícím roce nechali opravit bývalou kapitulní síň, vysvětit ji na kapli a nechali postavit i novou barokní budovu. V následujících letech byl opraven i klášterní kostel a křížová chodba, kde byla opravena dvě zřícená klenební pole tak citlivě, aby vypadala stejně jako ostatní. Roku 1703 byl vysvěcen opravený klášterní kostel, ale v témže roce zachvátil Dolní Kounice obrovský požár, který zničil celý klášter. Pak už byla obnovena jen budova konventu, ale v dalších letech nebyly na opravy peníze, tak se přestaly sloužit mše i v kapli v kapitulní síni a nakonec byl roku 1808 klášter připojen zpět k panství Dolní Kounice a změnil se definitivně ve zříceninu.
V roce 1926 vznikl Komitét pro záchranu památek v Dolních Kounicích, který podnítil základní zabezpečovací a restaurátorské práce, v nichž po druhé světové válce pokračovalo Krajské středisko státní památkové péče v Brně. Dnes areál vlastní Brněnské biskupství, využívá je město Dolní Kounice k pořádání různých výstav a jiných kulturních akcí.
Taková je historie a teď je čas projít okolo středověké ohradní zdi, v dřevěném domečku zaplatit rozumné vstupné a jít obdivovat všechny krásy, které tohle místo nabízí.