Teplické skalní město najdete u Teplic nad Metují v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. To je kraj, na kterém si příroda dala mimořádně záležet a tak tu dnes můžeme obdivovat skalní věže a dlouhé stěny, neuvěřitelně hluboké a úzké soutěsky, jeskyně, stolové hory, skalní hřiby nebo vystoupit na vrchy a hory sopečného původu.
Dneska spolu vyrazíme do Teplických skal, které z pohledu turistů stojí trochu ve stínu blízkých Adršpašských skal, ač nejsou o nic méně krásné. Díky tomu tam však chodí méně lidí (50 000 lidí za rok, zatímco do Adršpašských skal 250 000 lidí) a tak si tam o to více užijeme přírody bez davů hlučných turistů.
U vstupu do skal je několik hotelů a parkoviště, dá se však přijet také vlakem na zastávku Teplice nad Metují, skály, odkud je to do skal pár kroků.


Při vstupu do skal nás čeká oblíbené místo - pokladna. Vstupné činí 60 Kč na osobu a tím naštěstí placení ve skalách končí. Byly časy, kdy to však bylo horší...

Průvodčí do skal čekají u hotelu Springerova. Vstupné 50 kr. (čímž již i průvodčí zaplacen) platí se teprve výše při samém vchodu do skal, kde jest i malá restaurace. Každý nechť má dostatek drobných peněz po ruce, zde i v Abrspachu; třeba dáti zpropitné za zbuzení ozvěny, za hudbu ve skalním chrámě, atd.

Tak praví Řivnáčův průvodce po Království českém z roku 1880. O 28 let později se návštěva prodražila ještě více...

Skalní město Teplických Skal přístupno je za vstupné 1 K, při čemž nezbytnému průvodčímu platí se 2 - 4 K za jednotlivou osobu (nutno smluviti), při dvou osobách po 1,50 K, a tak poměrně méně, až při větší řadě přijde na jednoho nejméně 20 h. Za pronesení na nosítkách 7 K. (...) Ozvěna. Za vytroubení (stačí) dle libosti 10 až 20 h., za výstřel z hmoždíře 30, 60 h až 1 K.

Tolik o výši vstupného píše Kafkův ilustrovaný průvodce po Království českém z roku 1908. Dnes už naštěstí žádný průvodce potřeba není, tak se s chutí vydáváme na cestu sami.
Zpočátku jdeme pěknou cestou stinným lesním údolím, kde mezi obrovskými omechovatělými balvany zurčí potůček. Mineme dřevěný altán u Ozvěny i odbočku do Vlčí rokle. K první velké atrakci zvou kovové schody nalevo od cesty. Když jich vyběhnete rovných 300, podíváte se na místa, kde stával hrad Střmen.


Ten byl z větší části postaven ze dřeva a tak se z něho zachovaly jen kapsy, vytesané do skal pro uložení trámů.

Nehcali ho postavit nejspíše páni ze Skalice a Rýzmburka, kteří hrad pojmenovali po svém erbovním znamení - třmenu. V zákoníku Majestas Carolina císaře Karla IV. je hrad uváděn jako královský, mezi hrady, které je možno dávat do zástavy.
Roku 1428 dobyl Střmen Matěj Salava z Lípy, stoupenec husitů, pán na sousedním hradě Skály. Pak zde krátce sídlil husitský hejtman Jan Krušina z Lichtenburka. Protože byly odtud podnikány loupeživé výpady do Slezska, byl střmen spolu s hrady Vízmburkem, Adršpachem a Skalami vykoupen, rozbořen a již neobnoven.

To o historii hradu ví kniha Čas hradů v Čechách. My vystoupíme po posledních strmých schodech mezi dvěma skalami na vrchol, kde stávala hlavní věž hradu a dnes je to pěkná vyhlídka.


Výhled je odtud pěkný, třeba na skály na začátku Vlčí rokle a na Javoří hory. Nebo na město Teplice nad Metují a na opačnou stranu na zelený koberec lesa a z něj vystupující skály.

Když seběhneme ze Střmenu dolů, pokračujeme dál lesem po cestě proti proudu potoka. Cestu nám zpříjemňjí první skály a skalní věže. Hodně výrazným místem je Skalní brána.


Po další cestě rokli okolo nás obklopují stále vyšší a vyšší skály, až konečně příjdeme k někdejšímu vchodu do skal.



Za ním nás vítají monumentální vysoké skalní věže.


Mineme vstup do soutěsky Sibiře, kterou se sem vrátíme a stoupáme po několika schodech do soutěsky neméně monumentální.


Dejme si vše ukázati. Je-li nával, průvodčí rádi spěchají a neukáží vše pozoruhodné. Po 3/4 h. končí t. zv. Předměstí a následuje vchod. Kdo se již dříve vstupenkou neopatřil, zde vstupne zaplatí a vrátky vstoupí do chýše, kde lze dostati občerstvení; tu také vyložena kniha cizinců. Při vchodu Strážná věž, v l.Koroptev a Nevěsta. - Cesta se dělí. V l. vlastní skalní město s větší prostorou "Tržištěm", vrstevnatě složenými skalami (sklad suken), malým a velkým náměstím (Domplatz), kde ukazují korálové skály, Hrobku v ulici mrtvých (v temnu se na chvíli rozsvítí); po Mládenčích schodech vzhůru a Panenskými schody s mečem Krakonošovým dolů ku Lvímu sklepu a dómu (nejzajímavější bod!); kolovrátkář hraje "na varhany" (zpropitné), průvodčí mluví s výstupku (kazatelny).

Tak praví o zajímavých místech, která nás čekají, Kafkův ilustrovaný průvodce. Teď procházíme soutěskou, obklopenou nebetyčnými skalami, zvanou Velké chrámové náměstí.


Na jeho konci nás čeká tabule s povídání o velké zajímavosti Teplických skal - jeskynním systému Poseidon. Voda za stovky tisíc let proniká puklinami v pískovcových vrstvách a vytváří jedinečné tvary skal, věže, různé skupiny, propasti a škvíry, skály se různě rozpadají na balvany, zakliňují se do sebe - a to vytvořilo labyrint jeskyní, chodeb, puklin a komínů jako v malém krasu, i když jsou skály okolo nás ryze pískovcové. Jednu jeskyňku můžeme navštívit, zamíříme-li od tabule doleva do úzké škvíry. Dál nás vede několik kamenných schodů nalevo do temnoty, kde naše cesta po pár krocích končí.


Zajímavé je i to, že od chvíle, co jsme vstoupili do srdce skalního města, po naší pravé ruce budou celou dobu vysoké skály, které postupně obejdeme dokola až do výchozího bodu. Tahle skalami a soutěskami obklopená plošina má přiléhavé jméno Skalní ostrov a připomíná knihu Ztracený svět od A. C. Doyla - žádná zjevná cesta tam totiž nevede a plošina, skrytá za vrcholy rozeklaných skal, se zdá být nedosažitelná. Kdo ví, jaká tajemství se tam skrývají...


Po průchodu krátkou stísněnou průrvou se skály znovu rozestoupí a před námi je prostranství menší než předchozí, zvané Malé chrámové náměstí.

Klikatou cestou po schodech nahoru a dolů pokračujeme dál proti proudu Skalského potoka do další části soutěsky jménem Lví sluj.


Ve Skalském potoku je po deštivém květnu hodně vody a tak vytváří ve Lví sluji pěkný vodopád.



A ještě pěknější o kousek dál...


Na konci soutěsky je zajímavý skalní útvar, zvaný Teplická venuše. Trochu připomíná skutečnou pravěkou venuši - Landeckou venuši, která byla nalezena na sídlišti lovců mamutů na vrchu Landeku nad Ostravou.


Skály se tu rozestupují, nejmonumentálnější a nejužší část soutěsky tu končí a my vstupujeme do její teplejší části.

Za mírnou zatáčkou cesty se před námi vynořuje mohutný blok skal, zvaný Chrámové stěny. Ty mají kromě své monumentálnosti i jednu zajímavost navíc - před několika málo lety si je vybrali vzácní sokoli stěhovaví jako místo, kde přivádějí na jaře na svět své potomky. Proto bývá v tu dobu průchod kolem Chrámových stěn uzavřen. Teď už však sokoli asi mladé vyvedli, nic nám tedy nebrání vstoupit mezi bloky skal do monumentální jeskyně, zvané Skalní chrám.


Dávno už dozněl hlas písně Te Deum Laudamus (Tebe, Bože, velebíme), kterou tu hrával flašinetář, dávno už tu průvodci verši neopěvují velebnost Skalního chrámu - přesto působí desítky metrů vysoké skalní stěny, které v zadní části tvoří lomenou "gotickou" klenbu, monumentálním dojmem.


Skalní chrám je jednou z jeskyní puklinového systému Poseidon. Kromě hlavní prostory chrámu jsou tu i různé postranní pukliny, jako je třeba souběžná Královská chodba, která je zavalená skrumáží obřích balvanů.


Skalní chrám opouštíme bočním vchodem a obdivujeme skály v jeho okolí. Hlavně skalní věž, jejíž rozeklaný vrcholek dostal přiléhavé jméno Koruna.


Cesta nás vede dál a my obdivujeme rozeklané skály Skalního ostrova.


I na protější straně dlouhou a výraznou Martinskou stěnu.


O kousek dál je rozcestí, na kterém se dá odbočit a jít po značené cestě do blízké vsi Janovic. Dříve se scházelo v Adršpašských i Teplických skalách mnohem více takovýchto postranních značených cest, ale drtivá většina jich byla zrušena, aby po nich nechodili lidé do skalního města bez placení vstupného. Mrzí mě to obzvlášť u modré značky od Lesní kaple v Adršpašských skalách, která vedla Řeřichovou roklí na hrad Adrpšach... ale co naděláme.

Cesta se pomalu obrací zpět a my obdivujeme divoké scenérie na úpatí Skalního ostrova.


Projdeme další monumentální skalní branou a po schodech sejdeme do údolí potůčku s rašelinnou vodou. Jeho vlnky nás vedou do další monumentální skalní soutěsky, jejímuž začátku vévodí skalní útvar Krakonošovo párátko.


Skály kolem nás jsou stále vyšší, soutěska je stále užší a užší. Historickým průchodem, postaveným v dobách romantismu z velkých pískovcových kvádrů, vstupujeme do další úžasné soutěsky, která se jmenuje Sibiř - Podsvětí.


Jméno je to přiléhavé - soutěska je to opravdu velice úzká a skalní stěny jsou navíc členité, sluneční paprsky sem nezabloudí a z okolních skal se tu shromažďuje studený vzduch. Díky tomu se tu udržely i druhy zvířat a rostlin, které tu přežily z doby ledové - odborně se jim říká glaciální relikty.


Soutěska je čím dál užší a hlubší a je tu čím dál větší zima. Kóči v kraťáscích a tričku s holým pupíkem Sibiří procházejí rychlostí namydleného blesku. Jsou to šoky... o kousek dál je horko a tady je jako v ledničce.

Po schodech sestupujeme do nejužší a nejtemnější části soutěsky, která se jmenuje přiléhavě Podsvětí.


Ta je tak studená, že i na počátku června se tu ještě udržel sníh z minulé zimy. Skály jsou porostlé polštáři temně zelených mechů a kapradin a zbloudilé sluneční paprsky tu vytvářejí působivou hru světel a stínů. Šplouchání potůčku se od skalních stěn odráží s ozvěnou.


Cesta je klikatá a stále se před námi objevují nová a nová krásná místa.


Na některých místech je soutěska tak úzká, že člověk bez problémů dosáhne rukama na obě strany a ani je nemusí moc rozpřáhnout a vlnky potůčku v nich žluňkají pod dřevěným chodníčkem.

Pak náhle soutěska skončí a my staneme na známém rozcestí, odkud jsme vycházeli na cestu ke Chrámovým náměstím a Lví slují. Vracíme se stejnou cestou až k Ozvěně, ale neodbočíme z cesty doprava ke vstupu do skal, ale budeme pokračovat rovně. Čeká nás Vlčí rokle.

Ze začátku se může cesta tímhle údolím po všech těch divech skalního města zdát trochu nudná. Skal okolo moc není, spíš jen mechové balvany, mezi nimiž vesele žbluňká potůček. Po asi 1,5 km příjemné cesty přicházíme ke Stříbrné studánce.


Ta je velmi zvláštní - není to studánka ani pramínek, jaký by si člověk představoval - silné prameny vody tu tryskají z písku přímo v korytě potůčku, víří bílý písek a tak to trochu vypadá, jako by se voda na dně vařila.

Kousek za Stříbrnou studánkou začne být Vlčí rokle divočejší a dramatičtější. Napřed mineme dvě skalní věže a kousek za nimi příjdeme do první bažinaté části rokle.


Cesta ji překonává po perfektním dřevěném chodníčku. Velké květnové deště se nám však postaraly o zpestření - chodníček náhle končí a my následující část skáčeme po klaccích a hatích - kládách, spojených ohnutými hřebíky. Naštěstí není kam se zabořit, protože pod vodou je jen čistý písek.


Rokli začínají obklopovat skály a je stále divočejší a romantičtější.


Pak se skalní stěny přiblíží k sobě a cesta prochází divokou částí rokle po krásném dřevěném chodníčku nad vodou potůčku.


Cesta se klikatí mezi skalami, potůčkem, vějíři kapradin a omechovatělými balvany a je to tu opravdová divočina.


Chvílemi je to Vlčí roklí i cesta zarubaná blátem a po klaccích, po pár krocích však kráčíme po krásném dřevěném chodníčku. Před koncem Vlčí rokle procházíme impozantním skalním průchodem...


...za nímž se rokle rozšiřuje a my procházíme po haťovém chodníčku bažinatou loukou. Dříve se po ní chodilo až k Adršpašskému jezírku, po němž se plaví na lodičkách, ale teď nás hatě vedou doleva mezi skály.


Ještě se naposledy od zábradlí podíváme na mokřiny Vlčí rokle a pak začneme stoupat po dřevěných schodech a žebřících strmou postranní roklí.


Když vystoupáme vzhůru, vede cesta po dalších mnoha schodech dolů a po dalších schodech nahoru. Namáhavá cesta je odměněna pohledem na zátočinu Adršpašského jezírka.


Vzápětí po několika schodech sestupujeme do krásné zátočiny jezírka, o kterou jsou cestující na lodičkách ochuzeni, protože by sem lodičky mezi skalami už nepropluly.


Když vystoupáme po dalších schodech, příjdeme tam, kam přicházejí i lidé po ukončení plavby na lodičce a po dalších schodech sestoupíme do srdce Adršpašských skal. Případné kontroly vstupenek se bát nemusíme - když projdeme Vlčí roklí, platí vstupenka z Teplických skal i v Adršpašských skalách.

Adršpašské skály jsou podobně rozsáhlé jako Teplické a kdybych blíž popisoval cestu jimi, narostl by tenhle článek na ještě neúnosnější délku a datovou velikost. Přesto vám ale ještě nabídnu obrázek nádherného místa - Velkého vodopádu. Ten najdeme kousek od místa, kudy se chodí do přistaviště lodiček - z jezírka spadá voda do hluboké jeskyně krásným vodopádem.


O kousek dál má Velký vodopád ještě menšího bratříčka.


A tímhle obrázkem se s vámi rozloučím a přeju krásný výlet.
A kdybyste měli chuť putovat těmito krásnými místy i ve svých volných chvílích u počítače, k dispozici je vám i můj spořič obrazovky Teplické skály a Vlčí rokle.


Zpět do rubriky Vandrování