Zrušená červená značka z Horní Branné do Hostinného
V roce 1949 začínala tahle značka nad Horní Brannou "U Panenky Marie" a vedla po historické cestě Trhovici až do Hostinného. Část cesty však zničili zemědělci při scelování polí po založení JZD, takže v pozdějších dobách začínala na stanici vlaku Horní Branná. Takhle značka vypadá na mapě Krkonoš z roku 1959.



Vedla postranní cestou Dolní Branné kolem kostela, překřížila silnici z Vrchlabí do Studence a za ním vedla za domy Dolní Branné postranní cestou dnes už zčásti zastavěnou a neexistující až na příčnou cestu, dnes silničku, na které odbočila vpravo a vedla kolem velkého kovového kříže. Pro nás je dnes nejlepší jít za dolnobranským kostelem kousek doleva po hlavní silnici směrem na Vrchlabí, poté odbočit doprava na silnici, vedoucí Dolní Brannou směrem do Kunčic nad Labem a po cca 400 metrech chůze odbočit doprava přes potok na silničku, která vás dovede ke kříži.



U něj se silnička schází s jinou silničkou, vedoucí od kravína v Dolní Branné a my po ní dál budeme pokračovat rovně kolem plotu velké skládky komunálního odpadu a poté dál až na příčnou silničku, přicházející od kravína v Horní Kalné. Po ní se dáme vlevo k samotě Příčnice. Značka vedla trochu jinudy - od kříže přímo k Příčnicím po dnes už dávno rozorané cestě, jejíž připomínkou je jen kamenný kříž uprostřed pole se zbytky značek na obou protilehlých stranách podstavce.



Značka minula křižovatku silniček u Příčnic - silnička vlevo vede do Kunčic a ta napravo by nás dovedla do Horní nebo Dolní Kalné - a pokračovala rovně po historické cestě Trhovici kolem krásné, více než 300 let staré borovice Královny Podkrkonoší.



Od ní je nádherný výhled na celé Krkonoše. Odtud značka pokračovala stále rovně po cestě po pohoří mezi poli přibližně 1,5 km.



Cesta začíná lehce klesat a blížit se k lesu. Než do něj zajdeme, míjíme zdálky pěkný kříž.



Je na něm napsáno: Ó Ježíši náš, Ty hlas náš vždy znáš, když k Tobě voláme, v potřebách žádáme, neoslyš nás.

Na dohled od něj je u stromu v křoví zarostlý kamenný podstavec s vytesaným textem: "Já jsem neposkvrněno početí. Zřízeno pro čest a chválu Boží Léta Páně 1888. Ant. Sucharda v N. Pace". Kdysi na podstavci stávala socha Panenky Marie, ale když komunisté takové sochy ničili, raději ji lidé schovali. Po roce 1989 ji sem chtěli vrátit, ale zloději začali podobné sochy krást a prodávat do zahraničí, vandalové začali bezuzdně řádit... a proto radši sochu nechali tam kde byla. Na svůj podstavec se asi hned tak nevrátí, protože lidé jsou spíš čím dál horší.

Na tomto místě se rozbíhají tři cesty. Doleva jde sotva znatelná cesta loukou do údolí potoka, jímž schází do Klášterské Lhoty. Doprava odbočuje široká cesta, která projde lesem a schází do Dolní Kalné. Značka však pokračovala dál rovně po cestě do lesa Lánu. Pokud hned na začátku lesa obočíte kousek vpravo, najdete na malé pasece tenhle krásný smírčí kříž, vytesaný v roce 1719 a obnovený v roce 1933.





Pokud není sucho, cesta lesem je neuvěřitelně bahnitá, dokonce tak, že se na ni občas chodí rochnit divocí pašíci z širého okolí. Na začátku lesa bývaly zbytky značek, ale padly za oběť kácení a proto najdeme zbytek značky až na druhém konci lesa.



Za lesem a krátkou loukou přijdeme na zajímavé místo - ke kapličce nad Klášterskou Lhotou.



Je dost stará, v jejím trojúhelníkovém štítu je letopočet 1686 a písmena IHS. Bohužel se tu nezachoval žádný obrázek ani text. Zato se zachovala lidová pověst, která praví, že tahle kaplička je tu na paměť několika husitů, kteří se zmocnili při rabování benediktinského kláštera v Klášterské Lhotě klášterního pokladu a chtěli s ním utéct. Chytili je však a jako trest jim na tomhle místě bylo vlito roztavené zlato do hrdla.

Na kapličce se zachovalo mnoho zbytků značek.



Šipky od červené značky, červený trojúhelník - znak vyhlídky a také žlutá šipka. Tady totiž odbočovala krátká žlutá značka, která vedla na stanici vlaku Klášterská Lhota. Podle zbytků žluté barvy na některých zbytcích značek po celou následující cestu to vypadá, že byly časy, kdy značka měla žlutou barvu a vedla do Hostinného jen z Klášterské Lhoty, ale nikdy jsem to na žádné staré mapě neviděl.

Znak vyhlídky tu není náhodou, odtud je úchvatný výhled na Krkonoše včetně jejich nejvyšší hory Sněžky, kterou nám dosud skrývaly jiné hory.



U kaple nám cestu kříží příčná cesta z Klášterské Lhoty do Dolní Kalné a po ní se musíme kousek vydat napravo. Kdybychom totiž pokračovali rovně po pohoří v dosavadním směru, došli bychom brzy na jeho konec a sešli bychom na konci Klášterské Lhoty přímo na místě, kde do husitských válek stával benediktinský klášter. Tam však dnes není nic zajímavého a proto odbočíme doprava po polní cestě směrem k Dolní Kalné. Po levé straně mineme mělké údolíčko a za ním odbočíme doleva na cestu po souběžně vedoucím pohoří. Pohled zpět je zajímavý.





Cesta v těchto místech bývá v jarních a podzimních měsícícíh dost rozježděná od traktorů. Pokračuje mezi poli a po okraji lesa a postupně se stává širší a pevnější. Že jdeme dobře, to čas od času potvrzují zbytky značek.



Cesta se nakonec změní v polní silničku a na levé straně míjí malou kapličku s nápisem IHS, která se jmenuje Sionka a obklopují ji dva pěkné kaštany.



Po kilometru od Sionky nás silnička přivede až na silnici, vedoucí ze vsi Slemeno do Prosečného. My na ni odbočíme nalevo, ale po necelých 100 metrech odbočíme napravo na širokou polní cestu, která se později změní v silničku a pokračujeme dál v chůzi po pohoří mezi poli a lesy. Kdesi blízko slemenské silnice se červená značka potkávala se zelenou, která vedla ze stanice vlaku v Prosečném do Dolní Kalné a odtud dál přes pohoří Rovně na Čisteckou hůru a do Čisté. Část téhle značky mezi Prosečným a Kalnou byla zrušená už před dávnými časy, před několika málo lety následovala i celá značená cesta mezi Kalnou a Čistou. Pokud vás to ještě bude bavit, také si ji spolu projdeme. Pole, to není moc zajímavé okolí, ale umožňuje nám krásné výhledy na obě strany. Vpravo od cesty nám dělají radost výhledy směrem k horám.



Na opačnou stranu se díváme na Horní a Dolní Olešnici a nad ní pohoří, táhnoucí se od Horek a Borovničky.



Můžeme se i ohlédnou směrem zpět a podivit se, jak lehce jsme překonali poměrně velkou vzdálenost. Naši předkové tudy chodili mnohem radši, je to kratší cesta, než údolím Labe nebo Kalenského potoka a vede povětšinou mírně z kopce.



Nu a zbývá nám pohled vpřed na moře lesů, zvané les Království, v němž vyniká kulatý kopeček, na němž najdeme skromné památky po dřevěném hrádku Bradlo.



Po přibližně dvou kilometrech od slemenské silnice přijdeme k lesu, jdeme po jeho okraji a zhruba uprostřed dojdeme k zajímavému kříži.



Je moc pěkný sám o sobě, jeho největší zajímavostí je však text na jeho přední straně.



Tohle je překlad:

S hlubokým zármutkem věnují pozůstalí tuto
pamětní desku
první oběti válečného roku 1914 z okresu
Vrchlabí
slečna Luise Ertel
našla na zpáteční cestě z Mostaru
do svého drahého rodného města Hostinného
při potopení lodi dne 13. srpna 1914 v Jaderském moři
v hloubce 150 metrů svůj předčasný hrob.

Nemůžeme na Tvém hrobě plakat.
Nemůžeme ho zdobit květinami.
Přesto zůstáváš pro své blízké stále nezapomenutelná.
To říká tato skromná deska.

Na přední straně je i starší text, znamenající něco jako:

Vy všichni, kdož kolem procházíte, viděli jste kdy takovou bolest?

Kříž však je mnohem starší, jak praví text na zadní straně.



Errichtet = zřízeno, renoviert = opraveno, Niderols = Dolní Olešnice. Dříve byl kříž omšelý, text špatně čitelný, kovová část kříže i lucernička dávno zmizely. Dnes je kříž krásně opravený a nejnovější text na jeho podstavci praví: Obnoveno 10. července 2004 sochař Syrový L. Hostinné, inc. T. Anděl.

Luise Ertel přišla o svůj mladý život při potopení lodi Baron Gautsch, ke kterému došlo kvůli tomu, že kapitán chtěl dohat zpoždění a zkrátil si cestu přes právě nakladené minové pole. Bohužel do jedné miny loď narazila a za 6 minut se potopila. Většina jejích pasažérů přišla o život, proto se někdy označuje jadranským Titanicem.

Asi půl kilometru před křížem Luisy Ertelové se zprava od Dolní Olešnice k červené značce připojila modrá značka, po které se odtud dalo přes Dolní Olešnici, Zadní Ždírnici a Borovnici dalo dojít až do Nové Paky. Kvůli rozoraným cestám však byla část značky mezi Hostinným a Zadní Ždírnicí zrušená a dnes místo toho vede do Zadního Mostku, kde se schází s červenou od Hostinného.
Na kříži Luisy Ertelové byly před opravou zbytky obou značek, dnes už jsou skoro neznatelné.



Obě značky tu odbočovaly na zarostlou lesní cestu, po které šikmo scházely do Hostinného. My si však cestu maličko prodloužíme - budeme pokračovat dál rovně po polní silničce až na křižovatku "Na poště", na které se dáme vlevo po silničce z kopce až ke statku. Hned za ním odbočíme vlevo na nenápadnou cestičku a po asi 100 metrech jsme v malém údolíčku, kde stojí cihlový kostelík.



Není to však jen kostelík, je to studánka, jejíž voda podle lidové pověsti pomáhá ne revmatismus. Dnes to však vypadá, že studánka buď vyschla, nebo byla její voda tak účinná, že výrobci antirevmatik ji nechali zašpuntovat, aby jim nemařila zisky. I bez zázračné vody je to pěkné místo.



Uvnitř se na nás dívá Panenka Marie.



Od kostelíku se vrátíme zpátky ke statku a pokračujeme po silničce z prudkého kopce dolů. Když se po naší levé ruce objeví dům a u něho zarostlá lesní cesta, vracíme se tím zpátky na naši červenou zrušenou značku, kterou až na náměstí v Hostinném stále doprovázela i modrá.



Pod kopcem přejdeme koleje a jdeme po břehu Labe podél garáží až k mostu. Značky šly doleva přes most, kdo by však chtěl jet vlakem, může jít i doprava a pár kroků ho přivede na stanici vlaku Hostinné město. My přejdeme dva mosty, dojdeme až ke kostelu a kolem opuštěné papírny Labský mlýn dojdeme ulicí, v níž stávala Horní brána až na náměstí.

Tahle zrušená značka je mou nejoblíbenější ze všech díky spoustě krásných výhledů, křížů a kapliček. Nejlepší čas na ni vyrazit je v pozdním jaru, když už není bláto a není dosud velké horko a nebo v nejkrásnějším podzimu, kdy už není horko a ještě není moc bláta. Pokud půjdete celou popsanou trasu, ujdete zhruba 15 km, ale ani vám to nebude připadat tolik, protože na cestě není velké převýšení a pokud není bláto, jde se hezky. Na cestu je možné vyrazit i z Kunčic nad Labem, odkud lehce dojdete k samotě Příčnice a pak se cesta zkrátí na zhruba 11 km.

Pokud byste byli v Hostinném brzo a nevěděli, co tu dělat, můžeme vyrazit spolu poznat Hostiné - radnici a klášter.



Zpět do rubriky Vandrování