Všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět. (H. Matisse)

Když se tak dívám okolo sebe, mohli bychom být vlastně ohromně šťastní. Čím to, že okolo sebe vidíme samé nešťastné lidi? Nejspíš to jsou ti, co se trápí s něčím, s čím se vůbec trápit nemusí.

Co muži nechápou

Když si jdu do knihovny nabrat novou várku čtiva, obvykle hledám napřed "na stole", tedy mezi knihami, které lidé zrovna vrátili, protože některé atraktivní kousky najde člověk jenom tam. Před časem mi při tomhle hledání padla do oka kniha provokujícího názvu "Co muži nechápou" s podtitulem "Po čem ženy touží" od spisovatelky s něžným jménem Oldřiška Tylová. Takový název mě nemohl nezaujmout, mrkl jsem tedy na ni a zaujala mě tak, že jsem si ji půjčil. Doma jsem ji přehltl takřka jedním dechem a její obsah mi připadal tak burcující, že jsem se rozhodl o ni podělit i s vámi.
Díky této knize může každý muž nahlédnout do tajů ženské duše, které jsou mu skryty. Ale ač je naše pohlaví ve jménu, podle stylu psaní se zdá, že autorka psala knihu hlavně pro ženy. Neboť hlavně kolem nich se točí největší část knihy... a kolem jejich trápení s fenoménem tělesné hmotnosti.
Čím to, že kilogramy, které "s sebou denně" nosíme, hrají v našem životě tak velikou roli? Ptá se autorka knihy hned na její první stránce a sama se hned na to pokouší odpovědět. V další části knihy se dočteme o historických proměnách pohledu na ženskou krásu a o nezdravém ideálu dnešní doby. To je však jen úvod.
Hlavní část knihy tvoří příběhy. Patnáct příběhů patnácti žen, patnáct různých příběhů o tělesné hmotnosti, každý jiný a přesto svým způsobem klasický. Najdeme tu příběh ženy, která se bezuzdným hubnutím snažila získat zpět lásku muže, jenž za to nestál, příběh žen, které tloustnou díky smutku v duši, způsobeném smrtí, muži nebo zneužíváním. Příběh ženy, která se snaží zhubnout, aby se líbila muži netušíc, že se mu víc líbí tak, jak je. Příběh dívky, postižené mentální anorexií nebo bulimií. Příběh o tom, jak tvrdě držená dieta dokáže zamávat s klidem a mírem v duši ženy a zkazit pohodu v rodině. A další zajímavé, veselé i smutné lidské osudy.
Příběhy jsou vybrané tak, aby byl každý ojedinělý a přitom svým způsobem reprezentoval určitý problém, který spojuje většinu žen. Co dělá knihu mimořádně cennou je to, že na konci každého příběhu se k němu vyjdařuje psycholožka Zdeňka Sládečková. Na stránce či dvou rozebírá příběh z různých úhlů pohledu, říká, co bylo uděláno dobře a co špatně a dává tím mnoho podnětů k zamyšlení.
Další částí knihy je krátké povídání o obezitě, Body Mass Indexu a typech postavy. Pak následují tři zábavné testy, jaké známe z různých časopisů, povídání o energetickém výdeji při různých činnostech a tipy a triky pro hubnutí. Kniha končí povídáním o autorkách PhDr. Oldřišce Tylové a PhDr. Zdeňce Sládečkové.
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Je víc asi určená pro ženy, ale žádný muž neudělá špatně, když si ji přečte. Už jen proto, že nad tím, co se těm našim ženuškám honí hlavou zůstává rozum stát... a muži to zkrátka nechápou.

Co (některé) ženy nechápou

Na přebalu knihy "Co muži nechápou, po čem ženy touží", je zhruba nastíněn obsah knihy a mimo jiné se tam píše: "Dozvíte se, co byly některé z nás ochotny udělat pro to, aby byly IN. I to, proč někteří muži upřednostňují baculky před štíhlými modelkami." Posledně zmíněnou věc se však z knihy nedozvíte, tam je jen místy na okraj konstatováno (s nevírou), že tomu tak je. A tak jsem se rozhodl ve druhé části mého článku pokusit se všem dívkám a ženám vysvětlit pohled na věc z úhlu pohledu mě - jednoho průměrného muže.

Ti se v číslech přímo vyžívají, ale v životě a lásce neplatí žádná přímá ani nepřímá úměrnost. Některé ženy si myslí, že zhubnou-li, získají lásku svého ideálního muže - případně, což je ještě horší, si připadají příliš tlusté na to, aby je někdo miloval. Ale život je příliš složitý na to, aby platilo jednoduché čím méně, tím více. A láska... ta je obzvlášť složitá. Nebo jste se někdy přesvědčily o opaku?

Přirovná-li muž v básnické náladě ženu k Venuši, nebude pravděpodobně příliš potěšená, protože si první nevzpomene na římskou bohyni lásky, ani na jednu z nejobdivovanějších antických soch, ale na pravěkou sošku, zvanou Věstonická venuše. A vyloží si to jako zastřené vyjádření toho, že je tlustá a ošklivá. Neuvědomuje si, že tuhle sošku před 25 000 lety vytvořil pravěký lovec jako svůj ideál krásy - a byl to lovec, který byl s dnešními muži fyzicky úplně totožný. Od té doby lidé sice vytvořili kulturu, vystavěli první města, státy, technicky vyspěli a začali létat ke hvězdám... ale z hlediska evoluce je uplynulá doba příliš krátká na to, aby se lidé nějak významněji změnili. Stejné jsou naše pudy, vášně i podvědomé mechanismy v našich myslích, ovlivňující to, koho si vybereme jako ideálního partnera. Nebo myslíte, že se mění podle módních výstřelků?

Krátce po tom, co jsem přečetl recenzovanou knihu, mi ve městě padla do oka figurína v jednom výkladu. Vychrtlý pas, pomalu žádné boky a velká, ke zbytku těla velikostí absolutně neladící ňadra... toť nynější mohutně propagovaný ideál krásy. Ideál krásy, vymyšlený výrobci prášků a koktejlů na hubnutí a plastickými chirurgy, pro něž znamená znamenitý a bezpracný zdroj příjmů. Tenhle druh postavy totiž nevymyslela příroda a tak ho lze dosáhnout jen nesmyslnými dietami, liposukcemi, zvětšováním prsů a hazardováním s vlastním zdravím. Myslíte, že případná modelkovská sláva, peníze nebo pocit sebevědomí stojí za zdraví, zničené podváhou?

Reklama, propagace v časopisech, módní přehlídky... to všechno, jako by se snažilo lidi přesvědčit, že jen jediný vzhled je ten správný. Příroda nás však stvořila úplně jinak, daleko rozmanitěji. Někteří muži připomínají tvarem jablko, ti šťastnější na špičku obrácený trojúhelník - mají úzký pas a široká ramena. U žen je však přirozených typů postav mnohem více. Jedním z nich je tvar "přesýpací hodiny" - velká ňadra, úzký pas a kulaté boky. Jiný tvar je zvaný "hruška", kde jsou nejdominantnější kulaté boky. Společný s muži mají ženy tvar "jablko", při němž se tuk ukládá nejraději do bříška. Aby k ovoci přibyla i troška zeleniny, existuje i tvar mrkev. A některé ženušky jsou maličké a štíhlé. Všechny tyhle tvary jsou přirozené. A teď se vás zeptám, milé dívky a ženy, myslíte si, že když už vás příroda takhle stvořila, že je tak hloupá, abyste se zrovna takové nám mužům nelíbily?

Do přečtení knihy jsem si myslel, že ženy hubnou, protože jsou tlusté. Ono to tak ale dost často není... některé mají dle Body Mass Indexu ideální váhu, ale... zatímco my muži vnímáme ženu převážně jako celek a nebo nás na ni zaujme spíš něco, co se nám líbí, ženy jsou pravými odbornicemi v hledání domnělých vad na své kráse. Oblíbeným místem je bříško - to nikdy není dostatečně ploché. Ale proč by mělo být? Ideál krásy doby klasicismu - Tři grácie - ploché bříško také nemají. A jak jsou krásné. Pozornosti se dostává i stehnům, která v očích svých majitelek bývají "odporně rozkydlá". Zasloužené pozornosti se dostává i ňadrům, která až překvapivě často bývají "až příliš velká". Ale trápit se dá i s tvarem očí, rtů, obočím a tisíci dalších věcí.
Kdysi jsem si o tom povídal s jednou mou milou přítelkyní a ta se mi svěřila s tím, co se ji na sobě nelíbí a mně to vyrazilo dech, protože to je přesně to, co ji dělá jedinečnou a neopakovatelnou, co pro ni je charakteristické a na čem není nic ošklivého. Bez čehož by to nebyla snad ani ona. Co se takhle na věc podívat z tohoto úhlu pohledu?
Dívky a ženy v trápení se s domnělými či skutečnými nedostatky bohužel často vydatně podporují i hlupáci z řad mužů. Ať už to jsou ti, postižení komplexem méněcennosti, co si potřebují napravit sebevědomí, nebo sebestřední narcisté, jimž připadá, že nikdo není tak krásný jako oni, jejich připomínky, rádobyvtipné narážky a pošklebování má na ženy často až příliš velký vliv. Ale kdo z nás je tak dokonalý a bezchybný, aby mohl odsuzovat druhé? Ten, kdo odsuzuje rozhodně ne!

Až mě zarazilo, kolikrát se v knize objevila zmínka o "dokonalých kráskách z titulních stran". Pokud si některé ženy myslí, že dívky z obrázků tak dobře vypadají i ve skutečnosti, pak asi ještě neslyšely o programu Adobe Photoshop.



Takhle jsem kdysi v grafickém programu GIMP upravil obrázek kostela v Dolní Branné. Vymazal z něj dráty, doplnil chybějící vrchol věže... a hned obrázek vypadal o hodně líp. A to jsem v tomhle naprostý laik. Profesionální grafici používají profesionální grafický program Adobe Photoshop, ve kterém existuje na "zhubeňování" dokonce speciální nástroj jménem "zkapalnění". Mateřská znaménka, pupínky, celulitida... všechno je pryč díky speciálním nástrojům tohoto programu. Ani malá či velká ňadra nejsou žádným problémem. A pak se nad svými obrázky nestačí divit ani ty, které obrázky zobrazují. Nejsou dokonalé krásky z titulních stran náhodou jen dokonalá iluze?

Přemýšlely jste někdy, co by se stalo, kdyby - třeba díky nějakému nedostatku - všechny ženy zhubly? Já si to dokážu představit naprosto jasně... po molech by se najednou promenádovaly baculky, grafici by místo zmenšování zvětšovali a v časopisech by se objevily inzeráty: Kupte si náš úžasný preparát! Za pouhých 3 900 Kč přiberete až o dvacet kilo za pět týdnů... A byznys by běžel dál. Necháte se jím vláčet?

Jiní muži by to možná mohli vidět jinak, ale pro mě by nejhorší představou bylo, kdyby nějakým kouzlem, technickým trikem či zázračným lékem všechny ženy ve svých očích dosáhly pomyslně dokonalého vzhledu. Ať už by byl ideál v tu chvíli jakýkoliv, vypadaly by asi všechny hodně podobně a svět by byl rázem o mnoho chudší. Na svých cestách potkávám dívky a ženy velké, malé, štíhlé, baculky, tmavovlásky, blondýnky, s velkýma očima... a s tisíci dalšími věcmi, které odlišují jednu od druhé. A v tom je pro mě ta pravá radost, v tom je pro mě ta pravá krása, v té rozmanitosti a jedinečnosti každé ženy, v jejich osobitost a pestrosti, v tom, že jsou neopakovatelné.
Proto teď na konci článku každé ženě přeju, aby byla spokojená se svým tělem a nikdy se netrápila ničím, co za to nestojí.

Pohodář Tom

PS: Můj velký dík patří všem dívkám a ženám, které si článek přečetly a svými připomínkami mě upozornily na všechny chyby, nedokonalosti a omyly, jichž jsem se v článku dopustil. Hlavně Vlaďce, bez jejíchž připomínek by článek nebyl takový, jako je teď. Ale můj dík patří i Sue, Katce, Růžence a Petře, jejichž připomínky mi také pomohly. A dík patří i všem dalším, které nebo kteří napíší svůj komentář pod článek.

Jméno:
E-mail:
Web (i s http://):
Text zprávy: jsou povoleny tagy <b>, <u>, <i> a <br> , můžete psát i odkazy ve tvaru www.neco.cz nebo http://neco.neco.cz

---

Zobrazit příspěvky:

1-20   21-40   

---

Tom Tom@pohodar.com http://www.pohodar.com 24. 01. 2011, 16:09:44

Ahojky Julitime, jsem moc rád, že Tě můj článek povzbudil, i když jsem si pár svých kamarádek pozval na pomoc, ani ty nejbližší jsem nedokázal o své pravdě přesvědčit. Já chystám o téhle problematice další dva články - jeden bude třetím dílem seriálu Fascinující marketing a bude pojednávat o tom, že plastičtí chirurgové, návrháři, média a farmaceuti společnými silami nastolili jediný ideál ženské krásy, kterého můžou ženy dosáhnout jedině tak, že využijí jejich služeb. Ona vychrtlá žena s velkými ňadry - to je zkrátka ideál krásy, který jde absolutně proti přírodě. Ale vkus nás mužů se nedá změnit sebevětší reklamní kampaní, protože je uložen hluboko v nejstarších částech naší mysli, kam volání médií nedolehne. A tak já mám rád ženy tvaru hrušky i tvaru přesýpacích hodin... a pokud mají pár kilo navíc, vůbec mi to nevadí. Tak se měj krásně a měj ráda své tělo, ať už je jakékoliv, zaslouží si to. Ahoj Tomáš

julitime julitime@azet.sk 8. 01. 2011, 22:31:00

skvelý článokmoc sa mi páčil a dodal mi veľa sily vyrovnať sa s tým aká som

Růženka-že by šípková? @ 12. 09. 2009, 15:41:08

Ahoj Tome, myslím, že jsi to vystihl docela přesně, podle mě není přímá úměra váhy k tomu, aby jsem byla více sympatická mužům. Těm mužům, kterým jsem sympatická, těm pár kilo navíc nevadí a neřeší je. Spíš mě někdy pochválí a docela chvíli mi trvalo uvěřit, že to tak opravdu myslí i cítí. Píšeš..."Přirovná-li muž v básnické náladě ženu k Venuši, nebude pravděpodobně příliš potěšená"...To si vůbec nemyslím a když mi muž řekne, že vypadám, jak Věstonická venuše nebo že mám hezký zadek nebo nohy, tak mu to věřím a potěší mě to. Liposukce a zvětšování prsou mi nehrozí a asi bych to nepodstoupila, prsa mám trojky a bříško-trošku jako Věstonická Venuše, ale kdybych chtěla moc, něco by šlo dolů metodou méně jíst a trošku více pohybu a nejlepší recept je, se opravdu zamilovat, to jde pak samo. Já jsem dokonce přestala řešit i jizvy po operacích a různé kosmetické vady na mém těle. Prostě už jsem ve věku, kdy to řešit nemusím. Pokud někoho zaujmu, musí to být nejen kvůli tělu, ale i kvůli tomu, co mám v hlavě a zda mu jsem sympatická. Když jsem byla mladší, tak jsem to ale řešila, to přiznávám. O tom, jak některé slavné a známé osobnosti vypadají ve skutečnosti, jsem se již mnohokrát přesvědčila při živém vystoupení, tak vím, že jsou ženy všechny krásné, pokud si je vezmě do parády vizážista, viz. pí Paroubková 1. Já jsem hodně fotogenická a na některých fotkách vypadám fakt "dobře", až se někdy nepoznávám... K závěru tvého komentáře jen dodávám: že já už to tak právě beru a přesto, že sice mám podle BMI 10 kg nadváhy, přesto mám mladšího, inteligentního, vzdělaného přítele, kterému je se mnou dobře a mě s ním....užíváme života a jsme šťastni!

Vlaďka @ 11. 09. 2009, 23:15:23

Ano, tak by měl článek vypadat. Něco odebrat, něco naopak připsat a rozvést. Teď už schvaluji. :D Nejvíce se mi líbí úprava odstavečku Typy postav. A vůbec se mi jeho sepsání nějak líbí nejvíce z celého článku. Stačilo jedno slovíčko, kterým bys odstaveček pokazil, ale ty ses mu vyhnul. Možná i neuvědoměle, ale i tak za to chválím... A velmi hezky zní, kdyžs v odstavci začal nejdříve popisovat muže, a pak ženy... Ono to takto má i víc hlavu a patu. Nyní jsi článek vzal od správného konce.

Tomáš -> Martina Internetman@seznam.cz http://www.pohodar.com 11. 09. 2009, 08:06:01

Přepsat můj článek bylo prasecky potřeba. Ona ta první verze sice možná byla od srdíčka, ale některé věci poté dívky a ženy, které jsem požádal o přečtení článku a názor na něj, pochopily úplně jinak, než jsem je myslel. V některých věcech jsem se vyjadřoval až příliš zaujatě nebo naivně. Na to reaguješ i Ty... své názory jsem prezentoval jako názory všech mužů, protože v tomhle pochopitelně znají muže mnohem lépe, než já. Dal jsem příliš najevo svou velkou averzi vůči vychrtlým modelkám a bohužel to chápaly jako výpady proti sobě i dívky přirozeně štíhlé. Navíc můj článek zněl možná až příliš mentorsky, jako bych z žen chtěl dělat hloupé slípky, což jsem rozhodně nechtěl. Tvůj komentář mi připomíná hned první příběh z knihy. Muž - sebestředný opilec, jemuž jeho žena obětovala své vzdělání a pomohla mu k vysokému místu, si takového anděla vůbec nevážil, ponižoval ji a trápil hloupými kecy kvůli kilům navíc... a ona v touze po tom oživit z jeho strany patrně nikdy neexistující lásku začala šíleným způsobem držet dietu a hubnout... výsledek byl ten, že ji manžílek místo tlusťochů nadával do vychrtlic. Nakonec se dostala do nemocnice a pokusila se o sebevraždu. Pokud má někdo někoho opravdu rád, pak jeho lásku fyzický vzhled vůbec neovlivní. Obzvlášť, když v průběhu věku se mění tělo každého člověka, ale těla žen ještě mnohem více, než těla mužů. A pokud se někdo cítí tak dokonalý, že může kritizovat nedokonalosti druhého, pak je to hlupák. A hlupák si nezaslouží, aby se někdo kvůli němu trápil.

Martina @ 10. 09. 2009, 23:16:25

Nejsem si moc jista, co konkrétně přepisuješ, ale nechala bych to být.Člověk většinou napíše hned na první pokus, to nejlepší a přímo od srdíčka.Obezita a boj s ní je věčné téma, které bude trápit snad každou generaci, která kdy chodila či chodí po téhle planetě.Nejsem vyjímka-jsem jedna z mnoha těch-tlustých lidí.Mám depky, když vidím sama sebe v plavkách a i když mám pohybu až dost(děti,práce,domácnost,zahrada,zvířectvo atd..)a téměř se za den nezastavím, není to ten cílený hubnoucí pohyb a tak, abych měla dokonalou postavu, znamenalo by to ještě chodit cvičit, no a na to mám náladu jen občas a tak asi budu tlustá už vždycky. Řeči o tom, jak nás vy chlapi vidíte fakt nesnáším, protože to je lež.Lžete o tom, jak vám nezáleží na postavě, chvástáte se, že nás vidíte jako celek, že důležitější je povaha a duše než tělo.Ale jsou to všechno jen bezcenné kecy...kecy za které se schováváte.Jojo jen zhubni a udělej hlavně něco pro své zdraví-říkáte, ale ve skutečnosti vás to těší, protože co je hubené je hezké. A že velikost neovlivní velikost lásky?Tak tomu evěř.Z toho jsem se probudlila.Chlap, kterému ženská přibere během společného života jí to dává pěkně sežrat-kdykoliv řekne, že potřebuje něco na sebe, kdykoliv se mu dostane do ruky fotka, ,kde byla ještě ,,kočka,,, kdykoliv se vidí s kamarádkou, která se nezměnila za 10 let...Je to prostě všude kolem a to lásku zabíjí, to mi věř.

Martina @ 10. 09. 2009, 22:19:08

"Čím to, že okolo sebe vidíme samé nešťastné lidi?"Ještě jem nezačala ani číst a už mi do očí problikává zvláštní, smutná a neopodstatněná otázka. Myslím, že to není pravda.Být nešťastný není nemoc, která se šíří jako mor.Je to jen stav, který přetrvává různě dlouho, ale časem tak i tak odezní.V případě smutku je to bohudík, v případě veselosti a pocitu štěstí je to bohužel, ale ani jeden stav není trvalý a je jen a jen na nás, jak dlouho dovolíme smutku nebo pocitu štěstí být s námi v jednom těle. Zobrazit příspěvky: 1-20   21-40    Zpět na Tomášovy řeči Tomáš 3. září. 2009 Tomáš 2009 Naposledy změněno: